kázání Jany Mikoláškové (Herlikovice 5.7.2015)
“…Zustanete-li v mem slovu, jste opravdu mymi ucedniky. Poznate pravdu a pravda vas ucini svobodnymi.” Text: Jan 8, 31b-32 V techto dnech si pripominame zivot, dilo a smrt Mistra Jana Husa. Od jeho upaleni v Kostnici uplyne zitra 600 let.
Jeho vzpomince bych chtela venovat dnesni kazani a to zcela osobnim zpusobem. Chtela bych se s Vami podelit o to, co pro mne M.J.H. znamena, nebo spis o to, k cemu me jeho postava,jeho, postoje inspirovaly, povzbudily v situacich, ktere zasadnim zpusobem ovlivnily muj zivot.
Dovoluji si o tom promluvit proto, ze jsem presvedcena, ze zde nejde jen o mne, moje zalezitosti, ale o rozhodovani, do kterych se treba v jine podobe, muze dostat kazdy z nas a kdekoliv.

Textem ci jakymsi nadpisem nad mym kazanim jsou Jezisova slova z Janova ev. 8.kp. 31.verse:“…Zustanete-li v mem slovu, jste opravdu mymi ucedniky. Poznate pravdu a pravda vas ucini svobodnymi”.

Az do cervence predminuleho roku jsem byla fararkou ev. reformovane  cirkve ve Svycarsku, dohromady 31 let, poslednich 22 let v Curychu. Theologii jsem ale vystudovala a byla ordinovana v Praze.
Letos na jare usporadala curysska kantonalni cirkev velkou vystavu k 6 stemu vyroci upaleni M.J.H. Je treba podotknout, ze ve Svycarsku, ve spolecnosti ani v cirkvi se o M.J.H. toho moc nevi, dokonce ani mezi teology. Proto bylo usporadani teto vystavy velkym pocinem, o ktery se zaslouzil hlavne jeden muj kolega ze sousedniho sboru, ktery jezdi se svymi konfirmandy do Prahy. Zrejme je potreba osobniho angazma a konkretnich setkani – jako je to zdejsi v Herlikovicich – aby se veci daly do pohybu. Muj manzel a ja jsme byli pozvani ke spoluucinkovani pri zahajeni a ukonceni teto vystavy.

V ramci vystavy se konalo tez nekolik prednasek o Husovi a cirkvi v jeho dobe. Pohled z refomovane strany a tez pohled katolickeho historika. O tom reformovanem prednasel emer. prof. pro cv. dejiny na universite v Curychu, specialista pro dejiny reformace prof. Emidio Campi. Predstavil se – v ramci tematu – jako zak naseho znameho a skveleho jiz zemreleho cv. historika prof.Amedea Molnara a zacal svou prednasku vzpominkou na svou navstevu v Praze v roce 1977 v dobe  tzv. normalizace na prednasce prof.Molnara na bohoslovecke fakulte. V teto dobe jsem byla take jednou ze studentek KEBF- a je tedy velmi pravdepodobne, ze jsem na te prednasce byla take.

Prof. Molnar tu svou prednasku pry tehdy zahajil citatem z  M.J.Husa:
“Verny krestane, hledej pravdu, slys pravdu, uc se pravde, miluj pravdu, mluv pravdu, bran pravdu az do smrti, nebot pravda te vysvobodi…”
A pry dodal: “…a tato slova plati i dnes.”
Byla to znama slova, ten Husuv citat. My studenti jsme je znali – “problem” byl v tom, ze je nekteri z nas vzali doslova a snazili se podle nich jednat. To byl tez muj pripad, ale k tomu se dostanu pozdeji.

Kdyz by se mne nekdo zeptal, co pro mne Mistr Jan Hus – tak jsme byli zvykli rikat- znamena, rekla bych, ze se stal casti me identity – ne  narodni identity, ale me osobni identity, moji identity jako cloveka. Tomu tak vzdy nebylo.

Jmeno M.J.H. jsem znala jiz jako dite. V pracovne meho otce, ktery byl tez fararem CCE, visel znamy obraz Fr. Brozika “Hus pred kostnickym koncilem”. Moji rodice hovorili o Husovi vzdy s velkou uctou, jiz jako deti jsme znali jeho pribeh. Ulice, ve ktere jsme na jedne ze tri far bydleli, se jmenovala Husova ulice a v blizkem parciku byl Husuv pomnik, u ktereho tatinek konal kazdy rok 6. cervence poboznost, pri niz se zpivala nektera z Husovych pisni a polozil venec kvetin.

V hodinach pripravy na konfirmaci umel muj otec velice napinave hovorit o cv. dejinach – napr. o pronasledovani prvnich krestanu za doby Rimanu a take o husitske reformaci a pozdejsich husitskych valkach. Napr. o tom, jak pouhy choral husitu ”Kdoz su Bozi bojovnici” dokazal krizacke vojsko, vyslane cirkvi k potlaceni ceskeho kacirstvi, obratit na utek, nebo- jak se kone krizaku zapletly do zavoju husitskych zen, ktere polozily do rakosi v bitve u Sudomere a tak prispely k vitezstvi. Takova vypraveni – byt by to byly legendy- utkvela…

Jak jiste mnozi z Vas starsich dobre pamatuji, ucili jsme se v dobe komunistickeho rezimu ve skole o Husovi a zvl. o Husitech take – v ramci tehdejsi ideologie byl Hus bojovnik za prava lidu proti bohate, vyderacske cirkvi a v tom smyslu byly vedeny tez husitske valky. Tato vyuka narozdil od vypraveni z cv. dejin ve mne nezanechala hlubsi stopy….
Kdyz prislo Prazske Jaro jsme se my – tehdejsi mladi lide – me bylo v 68. zrovna 17. jakoby probudili, prohledli, zacali nove chapat souvislosti a verit socialismu s lidskou tvari. A kdyz vpad vojsk Varsavskeho paktu 21.8. 1968 drasticky ukoncil Prazske jaro a nastala doba tzv.normalizace – navrat k totalitnimu komunistickemu rezimu – byli jsme pripraveni bojovat, protestovat. Muj protest spocival v tom, ze jsem se prihlasila ke studiu teologie…

V Praze jsem potkala B: Mikolaska – tez fararskeho syna – ktereho jsem  znala uz z drivejska. Bohdan patril ke skupine tzv. pisnickaru jako Vl. Merta, Jarda Hutka, Petr Lutka… Chodili jsme spolu teprve kratce, kdyz byl Bohdan jednim z mych kolegu z teol. fakulty pozvan zpivat na veceru se znamym souborem Spiritual Kvintet, ktery se konal v budove teologickeho seminare. Bylo to v lednu 1972 ve dnech, kdy se v roce 1969 upalil na protest ruske okupace ze srpna 1968 v Praze student filosofie Jan Palach. Bohdan o tom napsal pisen, a na prani onoho kolegy, ktery ho pozval, ji na tom veceru zazpival.
To hned druhy den vedela StB, nastalo vysetrovani. Bohdan dostal okamzite zakaz verejneho vystupovani, hrozilo mu vezeni. A ja jsem – jako jeho pritelkyne – byla take vyslychana a potrestana vyloucenim ze studia. Mohla jsem se zachranit. Podminkou bylo verejne distancovani se od te pisne a od Bohdana. To po mne – na natlak StB – zadalo vedeni teologicke fakulty – moji profesori, kteri nas ucili o pravde:
“Hledej pravdu, slys pravdu, uc se pravde, miluj pravdu, mluv pravdu, bran pravdu az do smrti…”

Rozhodla jsem se pro pravdu a nabizenou zachranu jsem odmitla, byla jsem vyloucena ze studia, pracovala jsem jako uklizecka v jedne prazske nemocnici. Nakonec jsem prece jen smela dostudovat, ale kdyz jsem chtela jit do cv. sluzby, bylo mi sdeleno, ze statni souhlas nedostanu. Nasledovalo 10 let cekani na zmenu – a nakonec nase emigrace do CH….
Ale zpet k Janu Husovi – Mozna, ze uslysite z ust tech, kdo dodnes chteji jeho upaleni ospravedlnit, ze Hus byl intolerantni fundamentalista, fanatik s touhou po martyriu, ze mu preci cteny koncil dal nekolikrat prilezitost zachranit se, odvolat, byly mu nabidnuty tzv. “zlate mosty”, dokonce utek z vezeni, ale on pry toho namyslene nevyuzil a tak si za to, ze byl nakonec upalen, mohl sam. Bylo by ovsem naivni myslet si, ze koncilu slo o Husovu osobu. Jeho odvolani melo poslouzit k oslabebeni, roztristeni az konci reformniho hnuti, ktere se v Cechach nezadrzitelne sirilo.
Pro M.J.H. vsak existovalo jen jedno meritko. Pravda. Ucta pred ni, vira v ni. Zakladem jeho kritiky tehdejsich katastrofalnich pomeru v zivote a praxi cirkve bylo odvolani se na bibli, na evangelium J.Kr. To byla ona pravdu, o ktere mluvil. Pravda, ktera osvobozuje. Pravda, ktera zazniva z Jezisovych slov Janova ev.:
“…Zustanete-li v mem slovu, jste opravdu mymi ucedniky. Poznate pravdu a pravda vas ucini svobodnymi.”A na tato Jezisova slova navazuje Hus svym citatem o pravde, ktery zni v plnem zneni takto: “Verny krestane, hledej pravdu, slys pravdu, uc se pravde, miluj pravdu, mluv pravdu, bran pravdu az do smrti, nebot pravda te vysvobodi od satana, ze smrti duse a nakonec od vecne smrti.

M.J.H. byl dobry krestan, vzdelanec, teolog, dobry katolik, ktery nechtel zakladat novou cirkev, ale celym svym zivoten usiloval o cirkev krasnou, neslo mu jen o osobni spasu, slo mu o lidi kolem nej, zijici v dobe plne zmatku a nejistot, slo mu o to dat jim orientaci, ukazat cestu, kterou se da jit, slo mu o cirkev jako spolecenstvi J.ucedniku, spolecenstvi, jehoz hlavou, autoritou je Kristus. Jeho kazani nebyla jen slova, jeho cely zivot byla zita spiritualita, jeho etika zalozena na biblickych zasadach.

Jeho duraz na bibli, jeji studium a pouziti pro kazdodenni zivot, to bylo v jeho dobe neco neobvykleho, neco, co nebylo bezne ani pri studiu teologie, ani v klasternich skolach. Hus – presto, ze byl akademik – dokazal bibli otevrit pro proste lidi – myslim ted na Betlemskou kapli a pozdejsi kazani po odchodu z Prahy pod sirym nebem. Kazal tak, ze mu lide rozumeli, a to nejen proto, ze kazal cesky, ale, ze z jeho kazani dostavali chut a odvahu k zivotu podle evangelia, chut Krista nasledovat, zakouseli radost jeho ucedniku. Co vic si kazatel muze prat?  A pro Husovy posluchace to jiste bylo v jejich dobe plne zmatku, nejistot a krizi neco uzasneho. Proto mu prichazeli naslouchat, proto dokazali v praxi cirkve rozlisovat mezi dobrym a zlym, proto se odvazovali stavet se na odpor takove zvrhlosti jako napr. prodeji odpustku. “…Zustanete-li v mem slovu, jste opravdu mymi ucedniky. Poznate pravdu a pravda vas ucini svobodnymi.”

Kdyz bych si predstavila, ze by se takovy Hus objevil mezi nami dnes, tady v politicky roztristenem a rozhadanem Cesku, zmitanem skandaly  a aferami vseho druhu, jsem presvedcena, ze by sli lide za nim, protoze na to lide teto zeme maji zvlastni antenu, jsou schopni dat se nadchnout  pro idealy, verit ve vitezstvi dobra nad zlem. Zila jsem pres 30 let v cizine, vim, o cem mluvim a jsem v tomto smyslu na svuj narod hrda. Jen trochu vic vytrvalosti, delsi dech by to chtelo – a hlavne toho “Husa.”

M.J.H. nebyl jesitny, ani namysleny,a byl ochoten kdykoliv odvolat, bude-li mu jeho omyl dokazan z Pisma, nebyl ale ochoten odvolat to, co nikdy nekazal. Sel na koncil dobrovolne,  v nadeji, ze bude moct sve uceni vylozit a obhajit, byl vybaven ochrannym listech cisare Zikmunda, misto disputace ho vsak v Kostnici cekalo jen ponizovani, vyslechy a zalar.

Mozna, ze tez uslysite, ze Hus byl odsouzen zcela korektne podle tehdejsiho cirkevniho prava, pro Husa stala ovsem autorita Pisma i nad tehdejsim cirkevnim pravem v pripade, ze toto pravo odporuje evangeliu.
Kostnicky koncil odsoudil Husa jako kacire. A pritom chtel byt reformnim koncilem, mel odstranit papezske schizma – cirkev mela v te dobe 3 hlavy, tri papeze a obnovit radny zivot cirkve. Velice odvazne tvrzeni na toto tema jsem slysela od reditele Husova muzea v Kostnici p. Engelsinga, ktery rekl: Kdyby koncil vzal Husovy myslenky k naprave cirkve vazne, mohl vejit do dejin jako reformni koncil a o sto let pozdejsi reformace by uz nebyla potrebna.

Po 31 letech prace v curysske ref. cirkvi jsem nyni v penzi, s moznosti byt opet zde v Cechach. Kdyz jsme s mym muzem behem posledni doby cetli knihy o M.J.H. jeho statecnost, primocariost, vernost poznane pravde velice nas oslovovala a dojimala, protoze jsme v jeho zivote – pri vsi pokore a ucte k jeho velikosti –  nachazeli paralely s tim, co jsme prozili sami, tehdy v dobe normalizace v souvislosti ze zakazy a postihy v Cechach a pozdeji v cv. praci ve CH, v konfrontaci s lidskou zavisti a neprejicnosti vecem novy a mankem blazniveho nadseni….
Presto, kdyz se divam nazpet, take se ptam, zda ta ruzna rozhodnuti, radikalni postoje a reseni, byla spravna …
Postava M.J.H. jeho primocarost, jeho vira, odvaha jednat podle sveho svedomi, zit v pravde, i kdyz to ma nasledky, i kdyz to bude hodne stat, ci clovek dokonce navenek prohraje, mne osvobozuje od pochybnosti, ze to vsechno bylo marne … A tahle svoboda mi dava kridla.

Mistr Jan Hus byl za sve postoje, za svou vernost poznane pravde odsouzen a jako kacir upalen. Jeho odsouzeni a upaleni je do nebe volajici zlocin, ktery nelze nicim ospravedlnit a presto misto toho, aby se stal odstrasujicim prikladem, varovanim, aby upadl v zapomneni jako omyl, jako cesta, kterou nelze jit, se dnes sklanime pred jeho pribehem plni nadeje, povzbuzeni, plni touhy, protoze tusime, ze pravda z nej vyzarujici je skutecne hodna nasledovani, protoze zivot naplnenym, svobodnym, krasnym…
“…Zustanete-li v mem slovu, jste opravdu mymi ucedniky. Poznate pravdu a pravda vas ucini svobodnymi.”

“Protoz, verny krestane, hledej pravdu, slys pravdu, uc se pravde, miluj pravdu, mluv pravdu, bran pravdu az do smrti, nebot pravda te vysvobodi…”amen