V těsném sousedství krkonošského střediska ČCE Horský domov se nachází malebný secesní kostelík, dokončený před 110 lety. Toto výročí si na začátku prázdnin připomněla asi stovka lidí z Čech i Německa, kteří mají tuto lokalitu rádi a dlouhá léta sem jezdí; někteří hosté z Německa se tu dokonce narodili.

Kostel je jedním z mála secesních chrámů, které byly na našem území postaveny, a to především v oblastech bývalého německého osídlení v pohraničí (s výjimkou katolických kostelů ve Štěchovicích u Prahy, Sv. Klementa v Brně a původně jen provizorní dřevostavby v Praze-Libni, která stojí dodnes). Některé se do dnešní doby nedochovaly; byly zničeny za socialismu jako například kostel v Lánově v Krkonoších, po odsunu Němců, případně přestaly jako církevní stavby sloužit (kostel v Duchcově, kostel sv. Maří Magdalény v Liberci, který je v současnosti rekonstruován s podporou evropských fondů a má být netradičně využit jako centrum geotermální energie).

Secese (francouzsky art nouveau, anglicky Modernstyle, německy Jugendstil je umělecký styl přelomu 19. a 20. století. Podle některých názorů je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů. Každému kdo by chtěl charakterizovat secesi, se před očima vynoří obrazy ornamentů, květin (na herlíkovických vitrážích je motiv luterské růže), žen s rozevlátými vlasy, ale také svérázný nábytek a domovní fasády s bohatými vzory. Světoznámé jsou i plakáty a obrazy Alfonse Muchy. Konec secese spadá do období počátku první světové války a tvoří přechod mezi historizujícími styly a modernou 20. století. Secese znamenala vzporu proti historickému napodobování i protest proti průmyslové unifikaci konce 19. století. Byla pojímána jako moderní reformní hnutí a svojí touhou po kráse se zaměřila na triviálnost každodenního života.

„Pryč od Říma“ a „Kdo je Němec, je luterán“
V Herlíkovicích se toto umělecké hnutí kolem roku 1900 spojilo s církevní i národnostní otázkou a výsledkem byla stavba horského kostelíka, tehdy ještě ve fungující obci s několika sty trvale žijících obyvatel. V převážně německy mluvící oblasti našlo odezvu všeněmecké radikální hnutí, které se mimo jiné prezentovalo hesly „Pryč od Říma“ a „Kdo je Němec, je luterán“. Během několika let zde díky přestupům stoupl počet evangelíků až na 15 procent. Hlavním propagátorem přestupu byl hostinský Franz Erben, který provozoval svou živnost na místě hlavní budovy dnešního Horského domova (původně Gasthaus zur Sonne) a který pozemek na stavbu kostela daroval. Kostelík byl postaven s výraznou pomocí německého podpůrného Gustav-Adolfského spolku. Realizace se chopilo sdružení vrchlabských stavitelů Kraus & Hollmann, kteří stavěli též evangelický kostel v Lánově a farní dům ve Vrchlabí. Není však jisté, zda herlíkovický kostel sami navrhli, či zda opět stavěli podle plánů drážďanských architektů Schillinga a Gräbnera. Kostelík byl s velkou slávou posvěcen 2. června 1904. Duchovenskou práci zde vykonával vikář z Vrchlabí. Tak to zůstalo i po roce 1918 v rámci Německé evangelické církve augšpurského vyznání až do roku 1945.

Po vysídlení Němců přišli čeští evangelíci
Po druhé světové válce připadl kostel státu jako konfiskovaný německý majetek. České církve o něj zprvu zájem neměly, neboť obec byla dosídlena jen řídce a nebyla perspektiva, že by zde vzniklo životaschopné křesťanské společenství. Osiřelý objekt se stal terčem vandalů. Například v roce 1956 byla vytlučena okna a dveře a místní komunisté chtěli z kostela udělat sklad sena. Bylo velkým štěstím, že pro potřeby vznikajícího rekreačního a zemědělského zařízení Horský domov začala záhy po válce v jeho blízkosti kupovat jednotlivé objekty evangelická církev. A logicky se po čase ujala i chátrajícího kostelíka, stojícího v bezprostředním sousedství. První české bohoslužby se zde konaly 18. července 1948. K zásadní rekonstrukci se přikročilo v polovině 80. let podle projektu architekta Jiřího Veselého a podle výtvarného návrhu jeho ženy Barbory. Nejenže byl opraven kostel, i interiér získal zcela novou a výtvarně hodnotnou vnitřní výbavu, citlivě kombinující soudobé trendy se secesními prvky. Co se stalo s původním luterským oltářem, není přesně známo. Fotografie interiéru se nedochovaly, pokud nějaké máte, prosím napište nám.

Kostelík a jeho příznivci
Kostel dnes slouží jako kazatelská stanice evangelického sboru ve Vrchlabí, je využíván hosty Horského domova a je oblíbeným místem pro romantické svatby nebo duchovní koncerty. Drsné horské klima secesní stavbě nesvědčí, proto je její údržba náročná. Herlíkovický kostelík však má celou řadu přátel a příznivců, a tak jeho budoucnost není snad ohrožena tolik jako v 50. letech. Přesto se bez soustavné pozornosti a obětavosti neobejde. V letošním roce byly sklářskou firmou restaurovány barevné vitráže a před dokončením je nový nátěr oken a dveří. Finančně se na projektu podílí Česko-německý fond budoucnosti, krajanské sdružení bývalých německých obyvatel, evangelická církev a občanské sdružení SEM Přátelé Herlíkovic. Za zmínku stojí, že část lakýrnických prací realizovali brigádníci, tak jak bylo v Herlíkovicích v minulosti zvykem (poslední velkou rekonstrukci kostela v roce 1986 provedli evangelíci též svépomocí).

článek připravili Ing. Jan Kirschner a Mgr. Jiří Louda

(a vyšel též v časopise Český Bratr 10/2014)