Česko-německý týden Spolu v pohybu proběhl 1- 9. července 2016. Podobné česko-německé setkání jsme pořádali potřetí, poprvé byla naším hlavním partnerem Aktion Sühnezeichen Friedensdienste. Akci podpořil Česko-německý fond budoucnosti.
Na akci přijelo 40 osob, v počtu 16 německých, 15 českých, 5 arménských a 4 syrských účastníků. Pouti k výročí kostela se zúčastnilo cca 100 osob.
Projekt „Spolu v pohybu“ reagoval na současnou situaci v Evropě, kdy společnost rozdělují postoje k migraci. Zaměřili jsme se na problematiku ztráty domova a hledání nového v kultuře, která prošla a prochází jinou cestou (historickým vývojem) než kultura původní. Projektu se (kromě účastníků z ČR a SRN) účastnila rodina z Arménie (v ČR 13 let) a rodina ze Sýrie (v ČR ½ roku). Obě rodiny opustily svou zemi kvůli nebezpečí ztráty života nebo fyzické ztrátě domova. Pro doplnění mozaiky migrantských osudů jsme pozvali k sdílení životního příběhu i paní Olgu, která přišla z Ukrajiny za prací (v ČR 12 let). Původně jsme plánovali pozvat na celý pobyt jen jednu rodinu, z důvodu rozmanitosti a většího prostoru pro diskusi a reflexi jsme přijali nabídku vedoucí Programu práce s migranty Aleny Fendrychové ze Střediska celostátních programů a služeb Diakonie ČCE a hostili jsme rodiny dvě.
Vzdělávání probíhalo akademickou formou přednášek, moderovaných diskusí, a prostřednictvím zážitku společné práce, osobními rozhovory, tancem a jídlem. Měli jsme příležitost žít týden s migranty z různých zemí, poznávat jejich kulturní zázemí a příběhy. Nacházeli jsme styčné a třecí plochy mezi našimi kulturami.
Obě rodiny měli prostor moderované diskuse pro sdílení svého příběhu. Rodina z Arménie žije v České republice už třináct let. Otec – stavební inženýr – opustil s ženou a dvěma malými syny (poslední dcera se narodila již v Čechách) neklidné pohraničí Arménie v sousedství Náhorního Karabachu a prošel si českými uprchlickými tábory. Rodina ze Sýrie přišla o vše a k nám přišla díky českým kořenům. Po půl roce v Čechách bydlí v podnájmu a smí pracovat, ale stále doufají v návrat.
Přednášky: Olga Rudzinská přijela na jeden večer. Bydlí v blízkém Vrchlabí a poutavě s výbornou češtinou nám přiblížila svůj život v České republice. Některé její negativní zkušenosti, které prezentovala, a přezíravost části české populace kontrastovaly s kultivovaností jejího projevu. Thomas Heldt z Berlína, zastupující ASF, nám přiblížil situaci v Německu a postoje tamní společnosti vůči uprchlíkům. Na kritický pohled některých českých účastníků vůči německé „ Willkommen Kultur“, reagovala většina německých účastníků obhajobou vstřícnosti své země a otevřené společnosti. Součásti pobytu bylo i intenzivní soustředění pro německé účastníky ASF/ Servitus pod vedením T. Heldta a Stanislavy Francesci Šimuniové.
Velmi fundovaně přiblížil biblický pohled na problematiku migrace farář z Jilemnice Jakub Hála a byl překvapen zájmem o diskuzi zejména ze strany mladých Němců, s kterým se u české mládeže tak často nesetkává. Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli střet kultur při zážitkové stolní hře Ostrov, v níž šest kmenů různých nátur, tužeb a vyznání kolonizují jediný ostrov, aniž by znali charakteristiku ostatních.
Dobrým odreagováním po intelektuálně náročných seminářích byl taneční večer, kdy jednotliví účastníci představovali své národní tance. Naučili jsme se arménské, arabské, české, německé i jeden židovský. Dále z gurmánských pokladů své kultury připravili přátelé z Arménie výborné jídlo a celý týden jsme si pochutnávali i na sladkém arménském medovníku. Kuchařské schopnosti paní Suzanny z Arménie využil později jeden z účastníků pobytu a objednal si od ní pohoštění na svatbu svého švagra. Pokračují tam vzájemné kontakty i po konci pobytu.
Součásti pobytu byla již tradičně dopolední práce na staré roubence, kosení horských luk v jejím okolí a jeden den byl věnován čištění starého německého hřbitova v blízké obci Strážné.
Třetí den pobytu, v neděli, proběhl třetí ročník pouti k herlíkovickému secesnímu kostelu (nejvýše položený evangelický kostel 780 m.n.m.). Kazatelem byl místní farář Petr Chlápek a biblické texty byly čteny v jazycích všech zúčastněných národností. Odpoledne vystoupil muzikant Petr Linhart, písničkář sudetské krajiny spojený. Součástí koncertu byla i vernisáž meditativních fotografií s názvem Za tichem. Výstava byla zapůjčena do kostela na celé léto.
Na formální vzdělávání navazovalo plynule neformální. Při rozhovorech a běžných situacích jsme objevovali zapomenuté významy ve vlastní kultuře. Co je nad slunce jasné jedněm, není zřejmé druhým. Proč čistit starý hřbitov, když tu neleží vaši předci? Proč chodíte jen tak na procházku, proč na horskou túru? Proč opravovat starou dřevěnou chalupu? Proč se omlouvat za rozbité věci, vždyť to se dětem stává? Není snadné vysvětlit „proč“ někomu, jehož kultura neprošla obdobím romantismu nebo má jiný způsob náhledu na děti. Tyto zkušenosti jsou pro nás unikátní.
