Archiv autora: admin

Výroční zpráva spolku SEM Přátelé Herlíkovic za rok 2022 s výhledem na r. 2023


ČESKO-NĚMECKÝ POBYT V HERLÍKOVÍCH

V roce 2022 spolek SEM Přátelé Herlíkovic uspořádal spolu s německými dobrovolníky ASF – Servitus již 9 ročník českoněmeckého semináře v Herlíkovicích s ekologickým tématem. Pobyt, konaný na začátku léta, byl podpořen Č-N fondem budoucnosti. Semináře a exkurze do hor byly zajištěny ve spolupráci s lektory Krkonošského národního parku a střediskem ekologické výchovy v Horním Maršově.
Ubytování jsem byli v pensionu Jindřiška za Horským domovem, výborně vařily Diana a Tatiana z Ukrajiny. Se sborem ve Vrchlabí jsme se podíleli i na výroční Č-N bohoslužbě secesního kostelíku.
V letošním roce je jubilejní 10 pobyt znovu zaměřen na ochranu přírody (30.6. – 5.7.) a měli bychom bydlet na horské boudě Kunzárna, která má být nově otevřena po rekonstrukci po více jak třiceti letech.
(kvůli zpoždění rekonstrukce jsme nakonec bydleli na Vokurce a staré škole – více viz Facebook spolku).


GENERÁLNÍ REKONSTRUKCE KUNZÁRNY

Od 2021 probíhá generální rekonstrukce budovy Kunzárny za cca 7 milionů korun. Spolek původně plánoval jen jednodušší využití opuštěné budovy v sezónním režimu pro letní krátkodobé pobyty v duchu tradice herlíkovických brigád a hospodaření nebo života sezónní komunity v duchovně terapeutickém modu Ora et Labora, než jen jako další budovu ke komerčnímu pronájmu. Domníváme se, že takové místo v prostředí ČCE chybí. Práce na rekonstrukci provádí firma Truhlářství Zbiroh Ing. Kamila Trgaly.
Předseda spolku Jan Kirschner se jako spoluautor projektu příležitostně účastní kontrolních dní se zástupci investora (ČCE). K ukončení prací dojde zřejmě na jaře letošního roku a chalupa má být po dlouhém uzavření znovu uvedena do provozu v rámci střediska Horský domov.  Do údržby a oprav této horské boudy spolek od roku 2011 investoval z darů a dotací přes 600 tisíc Kč i mnoho hodin práce
dobrovolníků (nejvíce před koncem zápůjčky v r. 2019–280 tis. Kč a to do výměny roubení a stavby komína). Chalupu spolek zachránil před rozpadem a v roce 2019 byla prohlášena kulturní památkou.


BRIGÁDY A WORKCAMPY
Vzhledem k tomu, že již nemáme objekt Kunzárny v zápůjčce, neorganizujeme v Herlíkovicích žádné workcampy a nepodílíme na jiných brigádnických pobytech, které ani nejsou veřejně nabízeny (např. oddělením mládeže nebo nájemci Horského domova). Řada členů a přátel spolku má také své soukromé aktivity a po 12 letech činnosti je obtížné udržet fungující společenství. Bez zázemí v Herlíkovicích se zastavila i údržba nátěrů oken secesního kostela v Herlíkovicích, které jsme místně opravovali od generální obnovy nátěru v letech 2014-2015 každý rok až do r. 2019. Vzhledem k velkému počtu výplní otvorů (70 ks) a drsnému klimatu by měla církev na pravidelnou údržbu oken kostela myslet a vyčlenit na
ní prostředky. V loňském roce jsme uspořádali jen jednu brigádu na památkově chráněné roubence u Staré Paky v Podkrkonoší. Vlastníka budovy zaujala naše práce v Herlíkovicích. Vzhledem ke svému
věku již nemá síly chalupu udržovat. Zvažujeme brigádu zopakovat.

POUŤ
Po máchovské pěší pouti z Mělníka do Krkonoš (2020) spolek organizoval putování přes Orlické hory na Broumovsko (2021), kde jsme navštívili i zdejší unikátní kostely a v loňském roce jsme pokračovali z Teplic nad Metují do Krkonoš. První týden v srpnu je v plánu letní putování z Křivoklátu na Blaník s odpočinkem na Slapech a v klášteře v Poličanech. Cesty se snažíme pojímat i jako ekumenické
duchovní pouti s denní modlitbou. Často nás doprovází farář ČCE z Kladna Leonardo Teca.


PUBLIKAČNÍ ČINNOST
Dlouhodobý plán spolku–publikace o poválečné historii Herlíkovic a středisku Horský domov zůstává nerealizován. Zkrácený souhrn historie i činnosti spolku byl publikován v Evangelickém týdeníku – ET-
KJ 6/2021 nebo text Jiřího Svatoně na webu. Aktivity spolku jsou prezentovány v aktualitách na internetu (např. na FB nebo webu spolku). V loňském roce pak vyšla publikace Tiny Stroheker pod názvem Knížka o Haně, věnovaná zesnulé Haně Jüptnerově (+2019), členky našeho spolku, a to v češtině i němčině.
Autorka podnikla úspěšné čtení z knihy v řadě měst v Česku.

březen 2023 (aktualizace srpen)

Share Button

Pouť z Křivoklátu na Blaník

I letos vyrazíme jako poutníci, tentokrát z Křivoklátu 31. 7. směr Blaník. Předpokládaný příchod do cíle je 6. 8. Cestou nemineme Slapy a klášter v Poličanech. Připojit se můžete na celou cestu i její část. Více informací u vedoucího výpravy Ing. Jana Kirschnera na prateleherlikovic@seznam.cz.

Share Button

NEVZDÁVAT TO? JAK NA TO

česko-německý pobyt 29. 6. –⁠ 4. 7. 2023, Horský domov, Herlíkovice

pořádá SEM Přátelé Herlíkovic společně s Aktion Sühnezeichen Friedensdienste e.V.

PŘIHLAŠOVÁNÍ ZDE.

Poznej lokální komunitní aktivity v pohraničí a inspiruj se, jak pomáhat a nezbláznit se. Vyzkoušej meditaci a poutnictví, poslechni si, jak zvládat strach, stres a rezignaci.

Vše v českém a německém jazyce (tlumočení zajištěno), většina účastníků mluví také anglicky. Kurzovné: 1500,- (vč. ubytování, stravy).

Připravujeme:

  • exkurzi po stopách Okrašlovacího spolku ve Vrchlabí. Jak si udělat radost a rozkvést místo, kde žiji? A co na to zastupitelstvo a sousedé? A musím být zahradníkem? Dívejte se a ptejte se zkušených členů Okrašlovacího spolku.
  • příběh vrchlabské sítě pomoci ukrajinským uprchlíkům. Jak se taková věc přihodí, jak se věci vyvíjely, na jaké těžkosti se naráželo a co naopak vznikalo samo. Možná bude příležitost také pomoci.
  • simulační hru Podnebín. Vyzkoušejte si roli zastupitelstva obce, které se musí vyrovnat s extrémním počasím a investujte do opatření, které vám pomůže ochránit život ve vaší obci.
  • přednášky Přenos traumatu z generace na generaci a co s tím (Věra Roubalová) a Zvládání strachu, stresu a rezignace (Amcha)
  • východ slunce a putování horami
  • vyprávění dvou poutníků o poutích po Čechách i v zahraničí. Proč vyrazit na pouť, kam a jak se připravit,

a také úvod do meditace, meditaci prací (kosení trávy), aj.

Pořádání semináře umožňuje podpora Česko-německého fondu budoucnosti. Finančně přispívá také Heimatkreis Hohenelbe/Riesengebirge e.V.

Share Button

BUDOUCNOST JE… 1, 2, 3, TEĎ!

2. – 9. července 2022, chalupa Jindřiška, Strážné-Hořejší Herlíkovice 162

Pokračování textu BUDOUCNOST JE… 1, 2, 3, TEĎ!
Share Button

Výroční zpráva 2022

Výroční zpráva spolku SEM Přátelé Herlíkovic za rok 2021 s výhledem na r. 2022

Pokračování textu Výroční zpráva 2022
Share Button

ORLICKO – BROUMOVSKÁ POUŤ

24.7. – 1.8. 2021 z Ústí do Kunvaldu

Pokračování textu ORLICKO – BROUMOVSKÁ POUŤ
Share Button

HOSTINSKÝ NEBO HOSPODÁŘ…?

28. 6. – 4. 7. 2021, Horský domov, Strážné 157

Pokračování textu HOSTINSKÝ NEBO HOSPODÁŘ…?
Share Button

JAK TO BYLO NA HORÁCH (1946-)

Některé poznámky k historii Herlíkovice/ Jiří Svatoň

Jiří Svatoň se svým otcem Josefem v Herlíkovicích, archiv Jiřího Svatoně

Pokud si pamatuji, Herlíkovice začaly fungovat v roce 1946, kdy po odsunu Němců tehdejší správní orgán v Dolejších Herlíkovicích pronajal církvi bývalou budovu školy (nyní Botana). Pro lepší názornost – dříve byly Hořejší Herlíkovice samostatnou obcí s kostelem, hostincem (později jídelna), pekárnou a obchodem (Vilka) a školou (nyní Botana). Okolní chalupy patřily zemědělcům, každá byla vybavena chlévem (větším či menším) a půdou – skladovacím prostorem pro seno. Každá chalupa měla určitou výměru luk, event. políček. Je překvapující, kolik zde bylo v té době např. ovocných stromů. Několik chalup na herlíkovické pasece se od odsunu zcela rozpadlo, některé vyhořely. Po odchodu Němců se v chalupách usadili noví osadníci, z nichž mnozí byli tzv. zlatokopové. Z té doby se datují názvy „Vokurka“ (podle pana Vokurky, který tam po válce nějakou dobu bydlel, Kunzárna (podle pana Kunze). Jídelně se také někdy říkalo Sejkorka, podle rodiny Sýkorových, která tam po válce provozovala hostinec.

Kunzárna a ovocné stromy (třešně) v okolí – foto Josef Svatoň r. 1970

Ale teď popořadě:

Asi v roce 1946 tedy evangelická církev dostala do pronájmu školu. Zde se konaly prázdninové ozdravné pobyty dětí (taky jsem absolvoval). Postupně se církevní objekty rozrůstaly tuším v tomto pořadí: kostel, Vilka, Vokurka, Kuncárna a naposledy jídelna.

V popředí původní hlavní budova, vyhořela v r. 1987, foto. J. Svatoň

Hned ze začátku se najelo na hospodaření (asi to jinak nešlo), v Kuncárně bylo ve chlévě několik kusů skotu, a sklízela se ta úplně technicky nejhorší louka (pod školou). Jako malý kluk se pamatuji, že se seno sváželo v loktuších, a půjčený vůz na seno od Sýkorů táta tahal za prvním herlíkovským služebním autem – stařičkým Renaultem. V Herlíkovicích jsem, dá se říct, vyrůstal, nějakou chvíli jsem tam chodil i do školy, a tak se mně to hospodaření dostalo trochu i do krve. V prvopočátcích byly organizovány farářské kurzy, ale aby kurzy vůbec mohly být, chodili páni faráři do lesa vysazovat stromečky. Už nikdo skoro neví, že vzrostlý les v muldě mezi kapličkou a podnikovou chatou Tesly je evangelický (nebo taky se dřív říkalo farářský les).

Když se podařilo získat jídelnu, vzniklo ideální centrum celého střediska. Byla upravena kuchyně, v jídelně se opravila podlaha – parkety + stropy, úplně se rekonstruovaly chlévy + celý dům se v několika fázích prodloužil směrem k Vilce a do stráně, později byly postaveny garáže + chlívky na prasata, za jídelnou byl vytvořen hospodářský dvůr + soustava cest pro dopravu sena. Nesmím zapomenout na kompletní rekonstrukci bytu správce střediska.

Původní budova Vilky, za Němců sloužila jako pekárna Johana Erbena. Zbořena v 80- tých letech 20. století. Později přestavěna k ubytování dle návrhu arch. Bareše. Foto J. Dušek (cca 1955)

V tomto malém prostoru a čase těžko postihnu tu obrovskou spoustu práce, která se tam během mnoha let udělala – dost málo dodavatelsky – to tehdy ani nešlo, ale brigádami ať pánů farářů či členů církve. Táta měl široký okruh strašně šikovných lidí – z nichž jen malé množství bylo profesionálů – např. tesařský mistr Kučera ze Střešovic. Ten byl podepsán téměř na všech stavebních úpravách. Tito lidé jezdili pravidelně ve svých dovolených i s rodinami a pracovali jak na stavebních úpravách, tak při sklizni sena. (Celá rodina Jelínkova, br. far. Koutný z Benešova, rodina Kučerova, Procházkova a velká spousta dalších nadšených). Pokud si vzpomínám – z těch větších stavebních akcí kromě již zmíněné jídelny to bylo vytvoření vodojemů u jídelny, odpadní jímky + hnojiště tamtéž, zbourání pece ve Vilce a následná úprava dvou pokojů, eternitová střecha, zrušení seníku v Kuncárně, postavení 6 pokojů v půdní prostoře, zavedení ústředního topení, postavení nové verandy + WC a plechová střecha, postavení 2 pokojíků ve Vokurce na půdě, umývárna ve Vokurce, plechová střecha, tohle všechno včetně plechové střechy na jídelně bylo prováděno postupně, tak jak to umožňovala finanční situace střediska. Během těch let se také postupně zlepšovala vybavenost kuchyně, jídelny a také ubytovacích prostorů (nábytek postele, ložní prádlo).

Správce Pavel Kielar na shrnovači na seno (80-tá léta)

Pořád mně to táhne k tomu, abych napsal něco o hospodářství – tedy začali jsme jedním koněm, posléze to byl pár koní, přibyla motorová sekačka PF 62 s příslušenstvím, posléze senomet, koňský obracák a shrnovač na seno, Zetor 15, pak Zetor 25A, samosběrací vůz Šumavan, traktorový shrnovač/obraceč, traktory Zetor 3011 a 4011 a Zetor 2T s radlicí pro vyhrnování sena z extrémních ploch. Též nesený sazeč brambor a 2 motorové žací stroje MF 70 s krátkými lištami + shrnovač k MF 70, radlice a sněhová fréza k MF 70, nakladač + rozmetač hnoje. Výčet těchto strojů může člověku navodit myšlenku, že to vše bylo velmi drahé, ale poněvadž jsem měl např. všechny traktory „na svědomí“ – už jako absolvent VŠZ, mohu říct, že to byly ceny pohybující se do 10 tis Kč. Totéž u samosběracího vozu, který byl původně předváděcí, ten stál také 10 tis Kč. Sekačka MF 70 stávala tehdy 12 tis. korun.

Sklizeň sena (70-80 léta), archiv J.Šarounové

Hospodářství v největším rozkvětu mívalo až 10 ks krav + býčci + jalovice + telata, pár koní, 4 prasata a hejno slepic. Sklízelo se asi 15 ha luk, z nich ty hlavní technicky dostupné dvojsečně. Sklízela se i louka na Struhadlech u chalupy br. Šoltéze. Kromě toho býval pěstován asi 1 ha brambor. Brambory byly hlavně pro provoz jídelny, drobné do chléva či pro prasata. Obrovský zájem o brambory byl z okolních podnikových chat, neboť byly už tehdy ekologické a chutnaly. Jednou jsem ze své praxe ve Švýcarsku provezl do republiky asi 20 kg odrůdy Desirée (červené) a několik let jsme z nich měli vynikající úrodu. Produkty hospodářství – mléko, máslo, vejce, brambory, maso – byly částečně spotřebovávány při provozu střediska.

Provoz byl letní a zimní. V létě byly kurzy mládeže spojené se sklizňovými pracemi na seně (jinak to tehdy nešlo), letní rekreace rodin s dětmi.

Zimní provoz: vánoční prázdniny (mládež + rodiny), pololetní prázdniny (mládež + rodiny), Velikonoce (mládež + rodiny), sejití mládeže event. rodiny v mimosezonní době (bez vaření).

Je pravda, že to s odstupem mnoha let vidím téměř idealizovaně. Je pravda rovněž, že kurzy a vůbec sejití mládeže v komunistických dobách byly ostře sledovány.

Na Horském domově bývalo až 10 krav

Na druhé straně nikdo nám nemohl vytknout naprosto nic, když se řádně sekaly louky, pečovalo se o prameny a neničilo se životní prostředí. V té době se o řadu prázdných chalup začaly zajímat podniky a rekonstruovaly je na podnikové rekreačky. Zároveň se okamžitě zbavily příslušných luk a přestaly pečovat o své okolí. Jak vypadá louka v Herlíkovicích po delší době nepečování je vidět na plochách pod Motexem až k Jawě a dál k lesu. Ale to už ze mě mluví profesionální deformace. Ještě se trochu vrátím k tomu hospodářství. Když jsem v roce 1967 a 1968 pracoval několik měsíců ve Švýcarsku, učarovalo mi, že tam existuje tzv. jednomužný systém horské mechanizace, ve kterém hospodář s event. 1 pomocníkem zvládne těžké práce pomocí strojů víceméně sám. S tátou jsme se snažili tento způsob vybudovat z tuzemských strojů. Chtěli jsme, aby celá tíha senných brigád nepadla na mládež ze sborů církve, ale aby těžkou práci udělaly stroje. Snad se nám to i dařilo. Pokud se týče úrovně hospodaření, měli jsme tichý profesionální souhlas Správy Krkonošského národního parku ve Vrchlabí.

Teď následuje subjektivní odstavec.

Za sebe mohu říct, že hospodaření v Herlíkovicích hodně poznamenalo můj život. Naučil jsem se tam jezdit s koňmi, orat, ošetřovat louky, sázet brambory, jezdit s traktory a auty i po sněhu a další spoustu věcí. Není divu, že jsem se pak přihlásil na VŠZ. Po škole nebyly žádné dovolené jinde než v Herlíkovicích. Nejen dovolené, ale i spousta pracovních víkendů, spousta ujetých kilometrů mezi Prahou a Herlíkovicemi. Když si vzpomenu na naše boje se sněhem na silnicích, únavné noční jízdy, kdy posádka auta spala a řidičovi se chtělo taky strašně spát… Těch zážitků a vzpomínek je strašně moc. Zkrátka Herlíkovice mám pod kůží. Jako malý kluk jsem vždycky brečel, když skončily prázdniny a my přijeli domů do Prahy, že budu poslouchat a budu hodný, jen abychom se tam zase vrátili. V Herlíkovicích jsem se seznámil se svou ženou. Týden po svatbě jsme v rámci svatební cesty vybírali s Jelínkovými a dalšími bezvadnými lidmi krásnou? úrodu brambor.

Teď to trochu vypadá jako osobní vyznání, ale asi to tak musí být.

V dějinách Herlíkovic nebyly jen samé slunné dny. Vystřídala se tam od roku 1946 řada správců. Někteří z nich zemřeli, někteří odešli ve zlém, neboť chtěli víc brát než odevzdat práce, později se vyskytly tendence likvidace hospodářství s tím, že se jaksi nesluší, aby církev měla krávy a telata. V té naší době nebylo možno se pustit do nějaké velmi radikální stavební úpravy celého domu, neboť nebyly peníze. Ale to už je všechno doba minulá.

Snažil jsem se z hlavy vydolovat jména všech herlíkovických správců od začátku v roce 1946 do přestavby celého střediska. Seznam asi není úplný a rovněž pořadí nemusí v některých případech odpovídat:

p. Sheidhauer: bydlel ve Vilce, hospodařil v Kuncárně

p. Roza: rekonstrukce jídelny, postavil včelín, choval včely

p. Charouz: horský hospodář, miloval koně, zemřel ve vrchlabské nemocnici

p. Kolísko: bývalý správce boudy Praga, pak Friesovy boudy, rekonstruovala se budova jídelny + hospodářský dvůr. Později odešel z HD, koupil nynější penzion nad kostelem a tam zemřel na infarkt

nechybí p. Hurt? (poznámka editora)

ing. Dušek

p. Medek: hospodář z Pilníkova, milovník koní, zvelebil hospodářství, zemřel v H. D.

p. Nejdl: pocházel od Plzně

p. Balán: pocházel od Dubé

p. Komárek: pocházel z Prahy

p. Benda: pocházel od Plzně, rozšířil hospodářskou budovu, v jeho době byly oplechovány střechy na všech budovách kromě Vilky. Intenzivní hospodářství, v Herlíkovicích se mu narodilo další dítě. Odešel mj. pro závislost na alkoholu.

Pavel Kielar: to už je trochu jiná doba, vedení ze synodní rady převzal br. taj. Němec, postupný odklon od hospodaření, nákup nákl. auta, rozprodej zemědělských strojů, rekonstrukce kostela, začátek radikální rekonstrukce budov. Požár jídelny.

Po odchodu otce do důchodu jsme do Herlíkovic přestali jezdit, a tak už od této doby nemohu poskytnout další údaje.

Po otcově úmrtí byly všechny doklady o Herlíkovicích předány do archivu synodní rady. Tam se rovněž octnul letitý seriál diapozitivů, který se promítával v jídelně vždy při nástupech nových turnusů. U maminky v dejvickém bytě jsou ještě nějaké bar. diáky (nezarámečkované). Budete-li o ně mít zájem, mohu Vám je poslat, nebo přivézt.

My sami jako rodina pořádáme, pokud to jde, tzv. podzimní výlet do Strážného. Vždy projdeme okolo kostela, podíváme se na nové pěkné domy a pokračujeme nahoru přes Struhadla, pláň, na Dvorskou boudu a do Strážného.

Se sborovým zájezdem velkomeziříčského sboru jsme jednou v létě byli na návštěvě v Herlíkovicích, ale nic jsme neviděli, neboť nám Váš předchůdce nechtěl nic ukázat.

Posílám Vám po Jelínkových tuto směs objektivních i subjektivních údajů, snad Vám k něčemu bude.

Hodně spokojenosti na horách Vám přeje Ing. Jiří Svatoň …

Share Button

Krkonošská pouť

Po cestě Karla Hynka Máchy vyrazí 15.8. z Mělníka, na Krkonošskou pouť jsou všichni zváni, třeba i na část cesty.

Stáhněte si itinerář.

Share Button

JAHRESBERICHT 2019

Bilance-spolku-německy.doc

Freunde-von-Hacklesdorf-spring2020

Share Button