Koncepce využití objektu čp. 178 (tzv. Kunzárny) v Herlíkovicích

/aktualizováno o architektonickou studii/ (Pracovní verze k připomínkám)

Koncepční body využití objektu lze realizovat postupně dle finančního a personálního zajištění v níže uvedených krocích a případně dle této stavební studie: aktualizovaná studie (2014). Malou historickou expozici lze například instalovat až po provedení základnírekonstrukce, stejně tak náročnější provoz sezónního hospodářství potřebuje dostatečné zázemí zejména po stránce personální a předpokládá i vznik malé letní komunity. Jde o návrh v delším časovém horizontu, který nelze dopředu dobře naplánovat, ale chceme o jeho realizaci postupně usilovat i vzhledem k tomu, že takový provoz má v Herlíkovicích tradici. Záchrana dvacet let uzavřeného objektu má smysl i ve variantě nenáročné rodinné chalupy vzhledem k tomu, že takto fungují tisíce jiných rekreačních objektů. Během letošního léta jsme s opravou docela pokročili, jak můžete vidět i v tomto fotoalbu- doplněno o architektonické pohledy!, kdy jsme natřeli chalupu v česko-německých barvách :-). Malé historická expozice vytvořená ve spolupráci s německými krajany a Krkonošským muzeem ve Vrchlabí, spolu s příležitostně pořádanými slavnostmi, může dodat této iniciativě ještě větší smysl a vytvořit turistický cíl nejen pro rekreanty Horského domova.

 1)                Obnova historické chalupy se samoobslužnou ubytovnou s variabilním rekreačním využitím

 2)                 Vytvoření turistického cíle – Muzeum Kunzárna – Fischerka: Příběh Herlíkovic

 3)        Obnova předválečných slavností a pořádání česko-německých poutí v rámci projektu “Zmizelé Sudety“ a Noci otevřených kostelů. Připomínka 110. výročí dokončení a posvěcení kostela v červnu roku 2014.

 4)    Návrat tradičního zemědělství do lokality – lehkou formou během letního období v souvislosti se vznikem sezónní komunity (agroturistika: sušení sena, pastevectví ovcí či koz)

 5)                 Drobné občerstvení „U Fischera“ alt. ve spolupráci s HD „U Slunce“

 


Poznámky:

Ad1) – Základní obnova

Prvotním cílem je záchrana objektu pro rekreační využití s nárazovým provozem zejména v letním období a o víkendech nebo i v zimě pro nenáročné uživatele, kteří si budou např. schopni zatopit v lokálních kachlových kamnech. Na chalupě se rádi ohřejeme u solidních kamen nebo krbu. Krb  chtějí instalovat i v hale hlavní budovy, proto bych tento způsob vytápění nepodceňoval. Obnova objektu by však byla provedena s ohledem na současný standard rekreačního bydlení (např. se počítá s vybudováním dvou kvalitně vybavených koupelen).

Náklady na využití objektu v tomto stupni se budou pohybovat zhruba ve výši 1 mil. korun (vizekonomické srovnání), přičemž se předpokládá i částečná obnova objektu svépomocí, jak bylo v Herlíkovicích zvykem i v minulosti a snažíme se tuto tradici obnovovat (viz zprávy z brigád z uplynulých let). Finanční prostředky bychom rádi získali z evropského dotačního programu Obnovy a rozvoje kulturního dědictví venkova. Při milionové investici bychom ještě byli schopní získat desetiprocentní spoluúčast z prostředků sdružení.  Děkujeme též předem za každý i drobný dar na náš transparentní účet.

Došlo by tak k záchraně historicky cenného objektu, který by fungoval pro příležitostné využití jako tisíce jiných rekreačních objektů po celé republice. Díky činnosti chalupářů bylo takto zachráněno před devastací velké množství venkovských domů nejen po odchodu německého obyvatelstva. Sdružení chce přistupovat k rekonstrukci maximálně šetrně. Např. postrádá smysl nahrazovat konstrukce s již léta neaktivním napadením červotočem, které stále splňuji požadavky na svoji nosnou funkci. Na objektu byla bohužel zanedbána základní údržba. V případně odstranění konstrukčních chyb, zejména z hlediska dotace vlhkosti (což se většinou již stalo) a provedení tesařských výměn a impregnací, může objekt dobře fungovat další desítky let.  Za opačného předpokladu bychom mohli měnit dřevo ve většině starých chalup a dalších objektů v severních Čechách (staré dřevo bylo např. ponecháno při kompletní revitalizaci historického skladu soli (Salzhaus) v Žitavě) nebo stylové restaurace Na Rychtě v Jestřebí na Českolipsku (Zde je dřevo povrchově poškozeno více než v objektu Kunzárny – viz foto třetí v řadě – http://www.restaurace.cz/ceska-lipa/hostinec-na-rychte.html ). Kompletní výměna dřeva v objektu řádové za miliony by tak byla zbytečná a kontraproduktivní.  Jedná se o hodnocení nosných konstrukcí, nenosné dřevěné prvky např. některé příčky, nekvalitní okna z 50. let nebo obklady vikýřů lze dle potřeby vyměnit. Naopak historicky cenná okna v roubené části objektu (12 ks.) má smysl zachovat a pokusit se o jejich repasi i vzhledem k plánovanému převážně letnímu provozu i kvůli ceně nových výplní v odhadované výši 200 tis. Kč (včetně lištování), nicměně v případě dostatečného finančního krytí z dalších zdrojů je jistě možné vyměnit i tato okna, nebo alespoň vnější více poškozená křídla. Názor na možnost rekonstrukce objektu Kunzárny a to v rozsahu požadavků na současné rekreační (v ceně cca 1 mil. Kč) i trvalé bydlení (při vyšší ceně rekonstrukce cca 2,5 mil) zakládáme i na posudku stavitele Matouše Kirschnera, který nedávno získal certifikát odborné způsobilosti při opravách podstávkových domů a lidové architektury platný v Čechách i v Německu. Spolu jsme připomínkovali i posudek, předložený stavebním oddělením ÚCK. V tomto posudku bylo sice konstatováno poškození, nikoliv způsoby a řešení jak jednotlivé prvky opravit a např. nahradit jen poškozená zhlaví trámů nebo krokví. Projekt podporuje i historik Jiří Louda z Krkonošského muzea ve Vrchlabí, který je spoluautorem publikace o typické architektuře Krkonoš a dobrým znalcem stavění na horách. Také já jsem získal doktorát na ČVUT v Praze z oboru tepelně vlhkostní bilance dřevostaveb a myslím si, že mám i praktické zkušenosti s opravou tohoto typu staveb.

 

Exkurs: koncepční poznámky k investicím na ostatních budovách HD:

 Vlastník by měl například preferovat výměnu oken na Vilce (okna nejsou nijak kvalitní, jsou netěsná a nedají se vyklopit, aniž by hrozilo nebezpečí vniknuti do objektu, nebo zateplení zašlé fasády Vilky, které by řešilo i problémy s tvorbou plísní v koupelnách (s vhodnějším a veselejším barevným řešením deštění – více respektující tradici stavění v Krkonoších –viz příručka o typické architektuře Krkonoš). S Vilkou se ve většině koncepcí provozu předpokládá jako s trvalou součástí komplexu ve vlastnictví církve.

Stejně tak je vhodné preferovat další investice do modernizace a energetických úspor dalších objektů Horského domova (např. zefektivnění topení, rekonstrukce rozvodů a celé koupelny v přízemí HB, zlepšení akustických vlastností mezipokojových příček, zateplení podkroví HB a to třeba i na etapy, např. i jen jako jedné velké zateplené haly s přípravou rozvodů pro pokoje, nebo lze v první fázi položit na podlahu půdy dodatečné zateplení, což je vhodné realizovat i v případě, když k zobytnění podkroví nedojde. V poměru cena – dosažená úspora je to nejjednodušší a nejefektivnější opatření s návratností investice cca do 10 let. Stejně tak i nad strop Vilky by neškodilo přidat 10-20cm tepelné izolace)

Součásti grantu na obnovu Kunzárny může být i rekonstrukce čistírny odpadních vod, která je v současnosti poškozená, energeticky velmi náročná a je již koncepčně zastaralá.   Vyplatila by se proto zcela nová. Také Vokurka by potřebovala nový nátěr střechy, zateplení fasády a lehčí modernizaci. Pokud by došlo k jejímu prodeji, bez rezavějící střechy může být pro potencionálního kupce atraktivnější.

Investice do zateplení nebo modernizace lze obtížně získat přímo z výsledků hospodaření Horského domova i vzhledem k energeticky náročnému provozu. To je začarovaný kruh. Tak jako soukromý investor musí rozsáhlejší úpravy financovat např. formou hypotečního úvěru, nabízí se půjčka z celocírkevních prostředků, která se později vrátí např. ve formě prodeje některé z budov nebo z provozních zisků střediska nebo alespoň dosažením vyrovnaného rozpočtu a nepeněžité službě střediska církvi, které dlouhodobě funguje i jako „personální farnost“ s bohatším životem než mnohé malé venkovské sbory.

 

Provoz na objektu Kunzárny je navržen jako samoobslužný. Jako „církevní rodinná“ chalupa, s vlastní kuchyňkou (viz např. Blažkov, Křižlice) ale i možností stravování na Horském domově. V případě financování z evropských dotací (Program obnovy a rozvoje kulturního dědictví venkova od SIZF) lze nabízet ubytování za režijní ceny nebo s drobným ziskem na běžnou údržbu objektu.   Po uplynutí pětileté lhůty vázanosti projektu na účel dotace je možnost změny cenové politiky. Tento typ rodinného ubytování nabízí např. blízký penzion U pošťáka. Jedná se o podobný starý dům s roubenou (dobře fungující i s dírkami od dávno neaktivního červotoče) i kamennou hospodářskou částí zdařile přestavěný na jednoduchý rodinný penzion. Záměrem sdružení tedy není vytvoření konkurenčního provozu Horskému domovu, ale zachrana cenného objektu s nabídkou doplňkového rodinného/chalupářského nebo chcete-li apartmánového typu sezónního rekreačního ubytování. Nový hotel, vedle stávající hlavní budovy, smysl budovat nemá.

Ad2) – Malá historická expozice

Po provedení základní rekonstrukce  (nejdříve v r. 2015) se nabízí vyhradit menší část objektu pro malou expozici. Německá historie oblasti je téměř zapomenuta (většinu informací čerpáme z knihy, kterou vydali němečtí krajané) , stejně tak zajímavý fenomén znovuosídlování pohraničí.  Letošní prezidentská volba ukázala, že se stále jedná o citlivé téma, které není historicky dobře známo a které je v současnosti předmětem zájmu historiků (Tyto procesy se např. snaží zdokumentovat obsáhlá encyklopedie o vysídlení Němců a proměnách českého pohraničí, která vychází v nakladatelství Susa) . Sudetoněmeckou minulost ale nechceme přetěžovat a rádi bychom v rámci expozice zachytili i úsilí českobratrské církve o znovuoživení této pohraniční lokality, zejména dle materiálů z archivu tajemníka SR Josefa Svatoně (aktualizováno o historii Herlíkovic z pera jeho syna Jiřího!), který se o středisko staral téměř čtyřicet let. Stejně tak je mezi evangelíky velké množství fotografií z minulosti střediska, které by šlo pro expozici také použít (viz např. fotografie z alba L+P Kielarových). Kielarovi sloužili na místě jako správci sedm let, údajně ze všech nejdéle. Při přípravě expozice se lze inspirovat ostatními projekty lokálních muzeí (např. Muzeum Vápenka – příběh Albeřic, které připravila společnost Veselý výlet. Tato společnost zachránila a zajistila nový život již pro více zdevastovaných objektů převážně ve východních Krkonoších. Dále bychom rádi spolupracovali s historikem Krkonošského muzea ve Vrchlabí, evangelíkem Jiřím Loudou a Riesengebirges muzeem v Marktoberdorfu (v této obci se usadilo cca 1500 Němců z Krkonoš a v září letošního roku jsme na pozvání krajanského sdružení Marktobersdorf navštívili. Ve veřejném fotoalbu jsou i fotografie z expozice muzea a v pořadí již 53. výročního setkání krajanské komunity bývalých obyvatel okresu Vrchlabí). Stálá expozice by měla být nenáročná,  v podobném duchu, jako je  putovní výstava o osudech německých antifašistů Zapomenutí Hrdinové, která byla až do konce prázdnin zdarma zapůjčená do kostela v Herlíkovicích z muzea v Ústí nad Labem. Tak, jako je tato výstava financovaná z prostředků Česko-německého fondu budoucnosti, chceme žádat o grant na realizaci expozice o historii Herlíkovic z tohoto fondu, případně i z dalších zdrojů. Pokud vlastník zváží důležitost tohoto tématu, rádi bychom jej požádali též o spoluúčast. ČNFB hradí max. 50% nákladů.  Součástí muzea může být i naučná stezka (informační tabule o historii všech objektů – možné je i jiné téma). O grant na podporu česko-německých aktivit v sezoně 2014 chceme žádat ještě během letošního roku. Tento grant je zaměřen zejména na přípravu výročí kostela a na opravu oken nebo na pokrytí nákladů workcampu a budeme vděčni za podporu vlastníka z pravidelného rozpočtu určeného na kostel v Herlíkovicích.

Ad3) – Slavnosti a česko-německé aktivity

Na červen 2014 připadá 110. výročí dokončení a posvěcení kostela. Tuto událost chceme připomenout a na podporu těchto aktivit žádáme o již výše zmíněný grant. Žádost jsme se pokusili rozšířit o aktivity nejen investiční, ale i na podporu rozvoje česko-německých kontaktů. Pro našeho německého partnera je tento projekt zajímavý a dle sdělení zástupce krajanského sdružení pana Theo Müllera je jedním z nejlepších. I v jejich zájmu je rozšíření projektů na prohlubování česko-německých vztahů a nejen přispívat na obnovu historických památek spojených s německým osídlením. Nelze ale očekávat okamžitý úspěch. Krajanská komunita v Herlíkovicích prakticky neexistuje a je složena jen z několika starších lidí. Chceme proto spolupracovat se skupinou, která pravidelně jezdí do nedalekého Rudniku a Bolkova poslední víkend v červnu. Rudničtí jsou převážně katolíci, Bolkovští naopak evangelíci. V Bolkově je ruina prvního tolerančního kostela v Krkonoších a občanské sdružení Přátelé Bolkova usiluje o obnovu místa pro bohoslužby. Cílem sdružení je pořádaní příležitostných bohoslužeb a slavností pod širým nebem po vyklizení prostoru, opravě a statickém zajištění zdiva (tak např. funguje vybombardovaný kostel v Drážďanech ve kterém se při Kirchentagu v r. 2011 konala česko-německé bohoslužba).

 

V Rudniku se pak letos v červnu konala velmi pěkná slavnost kvůli odhalení obnoveného poutního kříže za účasti cca čtyřiceti Němců a více jako stovky Čechů včetně duchovního CČSH z Vrchlabí a zástupců místní samosprávy (viz. fotoalbum). Tato tradice se zde vytváří již 15 let a nabízí se proto přesunout slavnost k výročí kostela až na konec června a pozvat Bolkovské a Rudnické do Herlíkovic. Nelze ale automaticky předpokládat, že se Němci ubytují na Horském domově nicméně se jim to pokusíme nabídnout i vzhledem k tomu, že první prázdninový týden bývá ve středisku malá obsazenost. Tato komunita je vázána na místo, z kterého pocházejí a je možné, že přijedou jen na neděli. Hlavním cílem našeho sdružení nemůže být naplňování ubytovací kapacity budov HD a není to jistě ani hlavní smysl existence církve.

 

(Exkurs  II: Ale je možné i nabídnou krajanům spolupráci na opravě objektu Kunzárny, tak, aby to byl i jejich dům. Zejména starší generace mají díky svým negativním zkušenostem i tradičnějšímu chápání domova než je zvykem dnes  velmi citlivý vztah k domům, ze kterých pocházejí a které jim již dávno nepatří. V Čechách pak bydlí jen jako hosté po  hotelích. Horský domov by se tak mohl stát skutečným druhým domovem hodný svého jména. Tyto lidé Krkonoše milují, mají zájem o dobré vztahy s Čechy a slovo domov „Heim“ je i v názvu jejich krajanské organizace „Heimatkreise Hohenelbe“ – „Domovský kruh Vrchlabí“. Bohužel, je to ale již jen spíše hypotetická úvaha, krajanské komunity pomalu vymírají a mladší generace již mají vztah k rodišti svých předků monohem volnější. To je alespoň má osobní zkušenost s Krkonošským krajanským sdružením. Celoněmeckou organizaci sudetoněmecké mládeže zatím blíže neznám.

 

Otevření kostela má ale i v Herlíkovicích novodobou tradici např. při Velikonočních vigiliích, Noci kostelů nebo nárazově pro skupiny rekreantů. Historicky pořádal v lokalitě  (zřejmě jednou ročně) veřejné slavnosti majitel hlavní budovy (Gasthaus Zur Sonne, čp. 19) Franz Erben a zakladatel evangelické obce. Slavnosti, koncerty a poutě jsou dnes populární a pořádá je téměř každá obec a tak je dobré se o tyto aktivity pokoušet i na oživení krásného kostelíka v Herlíkovicích.

Ad4) – Obnova hospodaření –agroturistika –malá komunita

V lokalitě se hospodařilo a vytvářela kulturní krajina po celá staletí až do konce 80-tých let. Přinášelo to radosti ale jistě i nemálo starostí o čemž svědčí dokumenty z archivu Josefa Svatoně.  Začátkem sedmdesátých let například vrchlabský farář Josef Kovář naléhal na zrušení hospodářství nebo alespoň na jeho striktním oddělení od provozu rekreačního střediska. Synodní rada ale jeho návrhy odmítla zřejmě i ze strachu o zachování střediska jako celku. Hospodaření totiž sloužilo i jako zástěrka před komunistickými úřady pro svobodné setkávání mládeže a dalších generací. (To potvrzuje ve svém svědectví i Jiří Svatoň, který se spolu se svým otcem po dlouhá desetiletí o hospodářství staral nebo v příloze o Herlíkovicích v ET-KJ 6-7/2013 paní Božena Jelínková, která vařila na Horském domově každé léto po 27. let) Impulsem pro zrušení hospodářství byl i požár hlavní budovy v roce 1987. Při stavbě nové hlavní budovy se s tou činností již nepočítalo. Hospodaření na horách je náročné a tak to jistě mělo své důvody, nicméně již tehdy upozorňoval architekt Veselý na přerušení dlouhé kontinuity provozu, který byl významný pro mnohé návštěvníky po desítky let (tak na to alespoň dnes vzpomíná výtvarnice Barbora Veselá, která se svým zesnulým manželem v Herlíkovicích pracovala na opravě interiéru kostela). Reminiscence na tuto minulost jsou i po letech částečným důvodem negativního vztahu části evangelické veřejnosti vůči současnému stavu provozu a odrážela se i v atmosféře na synodech v minulých letech (závěr vytvořený po rozhovorech s některými synodály). (Poznámka: Jak fungovalo hospodaření v dobách socialismu a jaký mělo význam pro církev, by bylo velmi dobré připomenout i v rámci výše popisované historické expozice) . Nicméně bych rád zdůraznil, že projekt rekonstrukce a oživení objektu Kunzárny není postaven proti provozu Horského domova, ale pro jeho doplnění. Život na horách není jednoduchý a my chceme rodinu současného správce podporovat v jejich náročné službě a přispět i k usmíření různých zranění z minulosti.

Naše sdružení se tedy chce pokusit o obnovení hospodářské činnosti během letních měsíců a to nenáročnou formou ve spolupráci s místním zemědělcem. (zapůjčení zvířat na pastvu od června do září). Forma by měla být spíše pro potěšení nikoliv na výkon. Orat bramborové pole, jako Pavel Kielar na obrázku, už zde asi nikdo nebude. Práce se zvířaty může být spíše oživením pro děti rekreantů nebo dobrou terapií pro letní pobyty klientů (D)diakonie. Církev v Herlíkovicích vlastní cca 5ha luk a 1ha lesů, (1ha = 10 000m2) a tak se využití alespoň části pozemků pro pastvu nabízí.  Péči o horské louky také podporuje správa KRNAPu a to i finančně např. prostřednictvím projektu Life Corcontica .

Systém zapůjčení zvířat funguje např. za kopcem v Šestidomí kousek od Strážného, kde jezdí na koni i zlatá medailistka ze Soči Eva Samková nebo v Modrém dole pod Sněžkou na loukách u boudy – Na Výsluní. Podle provozovatele boudy, zvířata nepotřebují kromě vody téměř žádný servis a zajišťují spásání okolních luk. V elektricky zajištěné ohradě žijí též bez přístřeší (malé dřevěné lze ale jistě dát dohromady). Jak již ale bylo uvedeno v úvodu, tato činnost je personálně náročná a může být provozována až po základní opravě objektu Kunzárny a zajištění zodpovědné skupiny, která bude mít chuť se této iniciativy chopit.

Ad5) – Sezónní občerstvení

V lokalitě mezi Špindlerovým Mlýnem až do Strážného není občerstvení pro turisty. Po zajištění základní opravy objektu se proto nabízí otevření malého sezónního občerstvení bez trvalého provozu (na základě vystavené informační tabule). Prodej občerstvení by mohl fungovat i jako detašované letní pracoviště chráněného bydlení některého střediska Diakonie spolu s funkcí malého letního hospodářství jak bylo výše popsáno. Cílem může být pomoc handicapovaným osobám i otevření církve veřejnosti. Tradice restauračních služeb v lokalitě – Gasthaus „Zur Sonne“ a otevřeného centra církve v období totality. Také dnes je možné zajít na pivo i na hlavní budovu a provoz občerstvení může dobře fungovat i ve spolupráci s Horským domovem.

Vypracoval: Ing. Jan Kirschner, předseda SEM Přátelé Herlíkovic o.s. Děkuji předem za příspěvky do diskuze k nastíněnému tématu.

červenec – aktualizace říjen 2013

Share Button

Napsat komentář